Servírka z Kulmu
Při první cestě na Predu s ubytováním se mě poštěstilo získat první švýcarskou perličku - historku. Bylo to v roce 2008, před odjezdem do Švýcarska jsem se snažil na internetu v rezervačním systému Hotelu Preda Kulm zajistit ubytování, ale systém stále hlásil obsazeno a to v jakémkoliv termínu, což jsem pak zkusmo zkoušel. Nu vypravil jsem se na cestu a uvidí se přímo na místě. Tehdy jsem ještě neměl kontakty jako dnes, kdy rezervaci dělám malém přímo na provozovatele Kulmu. Tak jsem tedy za slunečného červencového dne přijel v odpoledních hodinách na Predu, nahrál jsem si odjíždějící vlaky, které na Predě křižovaly a vypravil jsem se ke Kulmu. Aplský hotýlek Preda Kulm je hned na dosah nádraží, asi dvě minuty chůze. Vstoupil jsem dovnitř, do restaurace, která je zároveň recepci. Na můj dotaz, v němčině, zda je volný pokoj mě servírka a recepční v jedné osobě odpověděla: "Se mnou můžete mluvit česky, zeptám se šéfové". Byla to studentka z Brna, která byla na Kulmu na brigádě. Pokoj volný byl, dvaadvacítka ve druhém patře. Večer jsme se sešli v restauraci u kávy. Studentka se jmenovala Markéta a povídali jsme si co mě do těchto končin přivádí. Když jsem se rozpovídal o tom že začínám budovat zahradní železnici a Preda bude " hlavní stanicí" tak Markéta zavolala majitelky hotelu Johannu Oberli, že ji to bude zajímat. A skutečně, poprvé jsem pocítil jak si zde lidé, v kraji Graubünden, cení zájmu o jejich kraj, i zdejší švýcarskou pohostinnost. Toto posezení hned první večer mě přineslo hodně a usnadnilo mě mapování všeho kolem pro budoucí Malou Albulu.
Při první cestě na Predu s ubytováním se mě poštěstilo získat první švýcarskou perličku - historku. Bylo to v roce 2008, před odjezdem do Švýcarska jsem se snažil na internetu v rezervačním systému Hotelu Preda Kulm zajistit ubytování, ale systém stále hlásil obsazeno a to v jakémkoliv termínu, což jsem pak zkusmo zkoušel. Nu vypravil jsem se na cestu a uvidí se přímo na místě. Tehdy jsem ještě neměl kontakty jako dnes, kdy rezervaci dělám malém přímo na provozovatele Kulmu. Tak jsem tedy za slunečného červencového dne přijel v odpoledních hodinách na Predu, nahrál jsem si odjíždějící vlaky, které na Predě křižovaly a vypravil jsem se ke Kulmu. Aplský hotýlek Preda Kulm je hned na dosah nádraží, asi dvě minuty chůze. Vstoupil jsem dovnitř, do restaurace, která je zároveň recepci. Na můj dotaz, v němčině, zda je volný pokoj mě servírka a recepční v jedné osobě odpověděla: "Se mnou můžete mluvit česky, zeptám se šéfové". Byla to studentka z Brna, která byla na Kulmu na brigádě. Pokoj volný byl, dvaadvacítka ve druhém patře. Večer jsme se sešli v restauraci u kávy. Studentka se jmenovala Markéta a povídali jsme si co mě do těchto končin přivádí. Když jsem se rozpovídal o tom že začínám budovat zahradní železnici a Preda bude " hlavní stanicí" tak Markéta zavolala majitelky hotelu Johannu Oberli, že ji to bude zajímat. A skutečně, poprvé jsem pocítil jak si zde lidé, v kraji Graubünden, cení zájmu o jejich kraj, i zdejší švýcarskou pohostinnost. Toto posezení hned první večer mě přineslo hodně a usnadnilo mě mapování všeho kolem pro budoucí Malou Albulu.
Regula
V době počátku budování Malé Albuly, podle skutečné předlohy nejatraktivnější části Albulabahn, nabízel německý časopis Gartenbahnprofi figurku ve velikosti G , jejíž limitovanou edici také realizoval. Jedná se o rukodělnou figurku z cínu, jejíž předlohou se stala skutečná průvodčí Rhétské dráhy. V časopise byla nejen vyobrazená figurka, ale i skutečná průvodčí, jak provádí kontrolu jízdenek v Bernina Expressu. Jako název bylo uvedeno pojmenování Chiara, ale bylo zřejmé že skutečné jméno bude jiné.
Protože na Malé Albule je na každý detail dbán velký důraz, a zvlášť když se jedná o švýcarskou skutečnost, bylo takřka nemyslitelné, aby bylo jméno průvodčí Malé Albule utajeno. Fotografii jsem vytisknul a vzal s sebou na letní cestu na Albulabahn. Bylo to v roce 2010. Pro úplnost, dvě figurky byly z limitované edice objednány a na Malou Albulu několik dní po objednání doručeny. A nyní se dostává na scénu Regula, průvodčí RhB. Bylo to ve vlaku Regio Express při zpáteční cestě z Predy do Churu. Při předkládání jízdenky mě intuice napověděla že bych se mohl právě od této průvodčí dozvědět kdo je ta její kolegyně. Po mém info v němčině, že buduji Malou Albulu a ukázání foto z časopisu i s vyobrazením figurky Regula odpověděla: "Ja, das ist Ilona!" Dodnes mě tak hezky zní jak Regula to jméno "po slovansky" vyslovila "Ilóóóna" A hned mě ochotně napsala jméno i příjmení. A za několik minut se udála další perlička, Regula ke mě přišla a aby jsem šel s ní na druhou stranu vagónu se slovy "Mám na vlaku, v jednom vagónu strojvedoucí ze tří zemí. A bylo vidět jakou z toho má radost, inu Švýcaři, Švýcarky nevyjímaje, mají radost z každé maličkosti a umí to dát najevo, což jsem za ty roky mnohokrát poznal a poznávám. Pak mě Regula představila:" Das ist Bob, Lokführer Czechische Bahn" a představila mě švýcarského a německého strojvedoucího. S Regulou jsme od té doby dlouholetí přátelé a náhodně se na Rhétské dráze potkáváme.
V době počátku budování Malé Albuly, podle skutečné předlohy nejatraktivnější části Albulabahn, nabízel německý časopis Gartenbahnprofi figurku ve velikosti G , jejíž limitovanou edici také realizoval. Jedná se o rukodělnou figurku z cínu, jejíž předlohou se stala skutečná průvodčí Rhétské dráhy. V časopise byla nejen vyobrazená figurka, ale i skutečná průvodčí, jak provádí kontrolu jízdenek v Bernina Expressu. Jako název bylo uvedeno pojmenování Chiara, ale bylo zřejmé že skutečné jméno bude jiné.
Protože na Malé Albule je na každý detail dbán velký důraz, a zvlášť když se jedná o švýcarskou skutečnost, bylo takřka nemyslitelné, aby bylo jméno průvodčí Malé Albule utajeno. Fotografii jsem vytisknul a vzal s sebou na letní cestu na Albulabahn. Bylo to v roce 2010. Pro úplnost, dvě figurky byly z limitované edice objednány a na Malou Albulu několik dní po objednání doručeny. A nyní se dostává na scénu Regula, průvodčí RhB. Bylo to ve vlaku Regio Express při zpáteční cestě z Predy do Churu. Při předkládání jízdenky mě intuice napověděla že bych se mohl právě od této průvodčí dozvědět kdo je ta její kolegyně. Po mém info v němčině, že buduji Malou Albulu a ukázání foto z časopisu i s vyobrazením figurky Regula odpověděla: "Ja, das ist Ilona!" Dodnes mě tak hezky zní jak Regula to jméno "po slovansky" vyslovila "Ilóóóna" A hned mě ochotně napsala jméno i příjmení. A za několik minut se udála další perlička, Regula ke mě přišla a aby jsem šel s ní na druhou stranu vagónu se slovy "Mám na vlaku, v jednom vagónu strojvedoucí ze tří zemí. A bylo vidět jakou z toho má radost, inu Švýcaři, Švýcarky nevyjímaje, mají radost z každé maličkosti a umí to dát najevo, což jsem za ty roky mnohokrát poznal a poznávám. Pak mě Regula představila:" Das ist Bob, Lokführer Czechische Bahn" a představila mě švýcarského a německého strojvedoucího. S Regulou jsme od té doby dlouholetí přátelé a náhodně se na Rhétské dráze potkáváme.
Historka z Malé Albuly
I Malá Albula má svoje historky a perličky. Maloalbulští návštěvníci již několik sezón mají modelové jízdy spestřené doprovodným komentářem. Ten byl v době analogového ovládání pomocí mikrofonu od řídicího stanoviště. S digitálním bezdrátovým ovládáním se pohybují s bezdrátovým ovladačem přímo mezi návštěvníky a ti mají bezprostřední výklad a jako bonus si mohou zapískat s loko Krokodil, což přináší fajn a prima reakce. Jednoho odpoledne sezóny 2019 přišla skupinka návštěvníků, která byla na dovolené v místním campu na koupališti. Vedla je sympatická, veselá černovláska, která mě hned v první minutě návštěvy pověděla tuto větu: "Já z toho mám husí kůži" a já odpověděl: "Proč máte husí kůži?..." a černovláska odpověděla: "Vždyť to tady máte tak krásné" a já odvětil, trochu i s úžasem: "Vždyť jste tady ještě skoro nic neviděla…" V tom vyjel z Albula Tunelu Krokodil a když jsem nadšené hostesce podal dálkový ovladač se slovy: "Zmáčkněte jedničku" a Krokodil táhle zapískal, tak hosteska odvětila… "Wauuu… můžu ještě jednou?" :-) Po uplynutí mnoha minut následoval zápis do knihy návštěv a předání časopisu SWISSmag za správně zodpovězenou otázku o knížce Heidi děvčátko z hor.
I Malá Albula má svoje historky a perličky. Maloalbulští návštěvníci již několik sezón mají modelové jízdy spestřené doprovodným komentářem. Ten byl v době analogového ovládání pomocí mikrofonu od řídicího stanoviště. S digitálním bezdrátovým ovládáním se pohybují s bezdrátovým ovladačem přímo mezi návštěvníky a ti mají bezprostřední výklad a jako bonus si mohou zapískat s loko Krokodil, což přináší fajn a prima reakce. Jednoho odpoledne sezóny 2019 přišla skupinka návštěvníků, která byla na dovolené v místním campu na koupališti. Vedla je sympatická, veselá černovláska, která mě hned v první minutě návštěvy pověděla tuto větu: "Já z toho mám husí kůži" a já odpověděl: "Proč máte husí kůži?..." a černovláska odpověděla: "Vždyť to tady máte tak krásné" a já odvětil, trochu i s úžasem: "Vždyť jste tady ještě skoro nic neviděla…" V tom vyjel z Albula Tunelu Krokodil a když jsem nadšené hostesce podal dálkový ovladač se slovy: "Zmáčkněte jedničku" a Krokodil táhle zapískal, tak hosteska odvětila… "Wauuu… můžu ještě jednou?" :-) Po uplynutí mnoha minut následoval zápis do knihy návštěv a předání časopisu SWISSmag za správně zodpovězenou otázku o knížce Heidi děvčátko z hor.